výstavy koťata krycí kocouři našli domov sos linka členové ke stažení vzkazy kontakty odkazy

chov

Sibiřská kočka
patří mezi polodlouhosrstá plemena.

Historie
Sibiřské kočky pocházejí z Ruska a Ukrajiny. Vznikly křížením koček domácích a koček dovezených z Blízké a Východní Asie. Nejdříve byly označovány jako ruské dlouhosrsté, jejich nynější jméno bylo celosvětovou federací chovatelů koček (FIFe) uznáno až v roce 1992.

Charakter
Plemeno se vyvinulo v drsných přírodních podmínkách a je velmi otužilé. Je to klidné, přítulné plemeno s příjemnou povahou. Jsou mazlivé, hravé a dobře se snáší kočkami i jinými zvířaty. Toto plemeno se na rozdíl od ostatních koček velmi fixuje na své lidské pány. Svou rodinu bezpodmínečně miluje. Jsou nenáročné na údržbu srsti. Je to hrdé, důstojné a přírodně krásné plemeno a pro jejich odolnost k nemocem velmi oblíbené. Díky svému divokému původu je vynalézavá a poměrně samostatná. Na rozdíl od ostatních koček se nebojí vody, dokonce ji vyhledávají.

Standard

Norská lesní kočka
patří mezi polodlouhosrstá plemena.

Historie
Zmínky o velkých kočkách s huňatými ocasy a vysokýma nohama nalenezme již v severských legendách z dob Vikingů (Edda). Vůz bohyně plodnosti Freyi byl údajně tažen právě norskými lesními kočkami. Kdekoli se objevila Freya se svým vozem, kvetly květiny a klíčila setba. Proto Skandinávci stavěli na svá pole misky s mlékem a doufali, že tak získají přízeň bohyně plodnosti.
Během druhé světové války byly norské lesní kočky díky nekontrolovanému křížení s jinými kočkami téměř vyhubeny. Nestalo se tak jen díky zásahu norských chovatelů (Norwegian Forest Cat Club), kteří pro plemeno vytvořili oficiální chovný program. Žádost o uznání byla světové organizací FIFe podána ale až v roce 1970, oficiálně je plemeno uznáno od roku 1976. V současnosti je norská lesní kočka populární především v Norsku, Švédsku a Francii.

Charakter
Norská lesní kočka je velmi společenská. Nesnáší samotu, bývá-li tedy majitel přes den mimo domov, doporučuje se chovat norku společně s jinou kočkou (stejného či jiného plemene). Vyžaduje hodně pozornosti a umí se velmi energicky domáhat pozornosti svého majitele. Norky jsou přátelské, inteligentní, klidné a vyrovnané. Norské lesní kočky mají velmi silné drápy, takže rády a dobře šplhají, dokonce jsou schopny šplhat i po holé skále. V bytě je proto vhodné norce pořídit důkladný a stabilní "kočičí strom" . Kočky chované venku jsou hbitými a schopnými lovci.

Standard

Perská kočka
patří mezi dlouhosrstá plemena.

Historie
Perská kočka patří mezi nejstarší čistokrevná plemena koček vůbec. Do Evropy se rozšířila, podle některých pramenů v roce 1626 a dle jiných již roku 1520, patrně z Íránu, Arménie, Turecka či Iráku, avšak za její vlast je obecně považována Anglie. Tyto kočky, které dovezl Nicolas Claude Fabri de Peiresac, byly ale spíše podobné turecké angoře než typické peršance. Současně přivezl Pietro de la Valle další kočky s kulatějšími hlavami a mnohem hustší srstí z Persie. A začalo docházet ke křížení obou plemen, jelikož obě měla dlouhou srst a velmi se k sobě hodila. Peršanka se rychle stala symbolem postavení, moci a bohatství, takže není divu, že si brzo našla cestu na evropské dvory a sídla tehdejší šlechty. Perská kočka s krátkou srstí se nazývá exotická kočka. Je ve všech barevných varietách jako kočka perská. Ve FIFe se tato dvě plemena tj. perská a exotická smí křížit mezi sebou, zatímco jiné světové organizace chovatelů koček (CFA) toto přísně odmítají. Ve vrhu perské a exotické kočky nebo ve vrhu dvou exotických koček se mohou objevit obě dvě plemena. Z chovného páru pouze perských koček se mohou narodit jen perská koťata.
Cílené šlechtění počalo kolem roku 1870.

Charakter
Perská kočka patří k nejklidnějším a k nejméně aktivním kočičím plemenům. Raději vše pozorně sleduje, než aby se sama něčeho účastnila. Nejčastěji ji najdete spokojeně odpočívat na pohovce. Perské kočky nejsou nijak hlučné ani závislé na člověku. Neznamená to však, že by svému pánovi nebyly plně oddány. Rády se mazlí a jsou přítulné. Jsou trpělivé a dobře se snáší s dětmi i jinými zvířaty.

Standard

Britská kočka
patří mezi krátkosrstá plemena.

Historie
Britská krátkosrstá kočka je plemeno kočky domácí vyšlechtěné kolem roku 1900 ve Velké Británii. Byla vyšlechtěna křížením perských koček a domácích krátkostrstých koček s mohutnou stavbou těla. Nejprve byla chována pouze v modré variantě, později se objevily další barevné varianty a v současnosti se chová ve všech možných barevných variantách.

Charakter
Britské krátkosrsté kočky mají milou přítulnou a hodnou povahu, v mládí jsou velmi hravé. Snášejí se s ostatními domácími zvířaty a dovedou se zabavit i samy i když dobu čekání na svého pána si převážně krátí spánkem. Britské krátkosrsté kočky jsou vhodné pro chovatele, kteří chtějí mít pokojného domácího mazlíčka.

Standard